Jako uživatel systému Windows je na konci pracovní relace kromě obvyklého vypnutí alternativně k dispozici také režim hibernace. Zkrátka Hibernace znamená „hibernace“ a ve skutečnosti pošle Windows do režimu spánku, když S
Tato hibernace, známá také jako „Pozastavit na disk“, uloží vaši pracovní relaci Windows na pevný disk. Při restartu již není nutné plně načíst operační systém, ovladače a data; ze souboru hibernace na pevném disku se obnoví pouze obsah hlavní paměti. To má pro vás několik výhod: Start je výrazně rychlejší, než by jinak mohl být proces spouštění systému Windows. Režim hibernace je také užitečný, pokud necháte počítač jen na krátkou dobu, například na oběd. Šetříte energii a vyhnete se zbytečným provozním dobám. Kromě toho máte ihned po spuštění své známé pracovní prostředí opět k dispozici a otravné kompilace požadovaných aplikací a dat již není nutná.
Málo se ale ví, že režim hibernace s sebou přináší i ošklivou past. Protože během „hibernace systému Windows“ jsou dočasně uložená data vaší pracovní relace uložena na pevný disk v aktivním systémovém oddílu C: \ ve skrytém systémovém souboru hiberfile.sys. Tento soubor takříkajíc zrcadlí obsah hlavní paměti a nelze jej přesunout do jiného oddílu, což bylo s předchozími kapacitami paměti a pevného disku zcela bezproblémové. Protože například zápis obsahu paměti 2 nebo 4 GB RAM na pevný disk s kapacitou 1 nebo 2 GB v praxi málokdy způsobí problémy s prostorem.
U nových počítačů, jejichž spouštěcí oddíly jsou na disku SSD (Solid State Drive), to ale vypadá částečně úplně jinak. SSD jsou velmi rychlé a stále velmi drahé. Mnoho nováčků v této technologii si proto již koupilo cenově dostupný 64 GB SSD, ze kterého se spouští Windows. Pokud má počítač 8 nebo dokonce 16 GB paměti RAM, systémový oddíl se při vytváření souboru hiberfile.sys náhle zasekne. Chcete -li v případě potřeby odstranit soubor hiberfile.sys, spusťte systém Windows s právy správce. Poté otevřete příkazový řádek a zadejte příkaz „powercfg -h off“ následovaný klávesou Enter.
